Úvahy

Kevin Downs oficiálně ukončil projekt NDoc, což na webu vyvolalo řadu povětšinou smutných reakcí. Je vůbec reálné, aby malý projekt distribuovaný pod open source licencí svého autora uživil?

Hanka dneska zažila velký den. Podařilo se jí úspěšně prodrat až na konec studia a dnes bylo vše oficiálně stvrzeno promočním aktem. Hanka rulez, promoce ale bohužel sucks.

Nechme stranou to, že vstávání v šest, dvakrát dvouhodinová cesta vypečeným autem, zácpy v Praze ani oběd v obležení obou babiček nepatří k mým nejoblíbenějším koníčkům. Co mě vyděsilo nejvíc, byla slova přednášená různými spektábiles, magnificenses a honorabiles.

Včera jsem zažil zajímavé déjà vu.

Před několika dny jsem pozdě v noci otevřel knížku, kterou mi Hanka udělala k narozeninám velkou radost – Da Vinciho kód. Knížku jsem si nechával na „někdy, až budu mít čas“ (což stejně nenastane nikdy), ale tu noc jsem se rozhodl přečíst aspoň prvních pár stránek. Kdo tento román četl, snadno uhodne, co následovalo – pár dní jsem pořádně nespal a da Vinciho kód jsem prostě musel dočíst.

Ačkoliv chápu, že se jedná pouze o román, včera jsme se v hospodě tématu pravdivosti či nepravdivosti historických souvislostí nevyhnuli. Více méně všichni lidé z mého okruhu jsou nevěřící, ale včera s námi byl shodou okolností posedět kamarád, který je křesťan. Úplně ukázkový život nevede, o mnoha věcech pochybuje, ale věří.

Kdo sleduje blog Roberta Scobla, určitě si všiml, že se toho v poslední době dost změnilo – Robert skoro týden nenapsat žádný zápisek (!!) a především začal moderovat komentáře, což je u něj nevídáno neslýcháno. Podle jeho slov se chce odpoutat od negativních a „hluboce nešťastných“ lidí a obklopit se trochu pozitivnější energií. Mnoho bloggerů si tím už u nás taky prošlo…

Zajímavá je ale především reakce od Kathy Sierry píšící úžasný blog Creating Passionate Users. Mezi lidmi se obecně málo ví, že psychologie není jen o čtení z křišťálové koule, ale že mnoho věcí je podloženo biologicky a fyziologicky na základě rozsáhlých výzkumů mozku (studentům VŠE doporučuji kurz Kognitivní vědy). Kathy Sierra přináší právě určitou „biologickou analýzu“ Robertova rozhodnutí. Protože myslím, že její článek obsahuje mnoho zajímavých postřehů, stručně ho zde shrnu a přidám pár vlastních komentářů.

Jak netrestání podvodníků ubližuje i těm poctivým.

Taky jste si doposud mysleli, že věta vždy začíná velkým písmenem?

Ještě před rokem by zněl nápad prodávat jeden pixel na webové stránce za jeden dolar jako úplná šílenost, ale Alex Tew na tomto nápadu vydělal milion dolarů. Je to génius nebo zvrhlík?

Matematika v časopisech, matematika v kinech, matematika v knihách. A to jsme prý národ tupců.

Autor: Kathy Sierra

Nikdy jsem moc nechápal, co chce Microsoft říct sloganem „Your Potential. Our Passion.“ Asi že jeho technologie jsou mým potenciálem a vášní pro vývojáře Microsoftu. Jsem rád, že to vím, ale že by se to mělo stát hlavním sloganem firmy na tak dlouhou dobu? Já mám být ten, kdo je nadšený používáním Microsoftích produktů, ne jeho interní pracovníci. Slogan se navíc evidentně příliš nezamlouval české pobočce, protože překlad „vaše možnosti, naše inspirace“ tak úplně nekoresponduje s původním vyzněním (a navíc mi připadá ještě horší než anglický originál).

Na ILblogu vyšel článek Jak blogovat a přežít, který mě donutil k malému zamyšlení nad rolí autora blogu ve vztahu ke svým čtenářům.

Ivo Lukačovič doporučuje autokrativní přístup, kdy má autor být neomezeným pánem svého blogu, nemá se stydět za mazání komentářů z jakéhokoliv důvodu apod. Typickým příkladem je Hulánův blog WELL.DONE (i když vlastně není jasné, zda články vůbec od pana Hulána pocházejí).