Rychlorecenze všech aut na světě

Jakožto pravidelný divák všech TopGearů a Autosalonů (mimochodem, na místní poměry opravdu dobrý pořad) jsem si nemohl nechat ujít příležitost podívat se na reálnou výstavu, zvlášť když jsem ji měl jen pár minut od práce. Navštívil jsem proto Autosalon v Bratislavě, okamžitě jsem se stal fundovaným odborníkem na všechna auta na světě a můžu se proto podělit o pár postřehů.

Předně mě mnoho aut hodně zklamalo. Pořád po očku pošilhávám, čím jednou nahradím naše relativně staré Mondeo (navržené už před 12 lety, naše je teda o něco mladší), a čekal jsem, že jak sednu do nějakého srovnatelného nového auta, tak se zamiluju a začnu řešit s prasátkem, co s tím uděláme. Ale to jsem se hodně mýlil.

Sednul jsem třeba do Subaru Legacy / Outbacku, což mimochodem bylo a pořád trochu je mé vysněné auto, a úsměv na tváři byl spíš z rozčarování než z obdivu. Laciné plasty jak z nějakého Acer notebooku? Check. Designově zvláštní středový panel? Check. U Outbacku, auta do nepohody, jakási podivná sedadla s malým bočním vedením? Check. Vadilo mi i pár dalších „drobností“, třeba že se kufr neotevře dostatečně nahoru a dá se o něj bouchnout, dveře na straně řidiče už ani nešly pořádně zavřít apod. V součtu nebyl dojem vůbec tak dobrý, jak jsem čekal (nebo se spíš těšil).

Jak jsem pochopil za chvilku, relativně nekvalitní a celkově „zvláštní“ interiér je asi u Asiatů normální, protože stejně nedobrý dojem na mě udělala i Mazda 6 a Honda Accord. Takhle, ono to celkově není zas tak špatné, ale když se podívám na interiér našeho starého Mondea, tak tam je každá maličkost z kvalitního materiálu (ač už to samozřejmě moc moderně nevypadá). V těhle asijských autech je interiér také povětšinou dobrý, ale pak se najde nějaký úlet jako třeba řadicí páka z plastu nebo něco podobného, co prostě zkazí dojem.

Hodně jsem byl zvědavý na i40, protože o Hyundai se často říká, jak šlape na paty evropské konkurenci atd. atd., ale to bylo pro mě asi největší zklamání celého autosalonu. Já jsem se do toho auta prostě nedokázal posadit tak, aby mi vyhovovalo. Pro lidi, co řídí „vleže“ (sedadlo zakloněné, ruce i nohy natažené, nezvládnutá krizovka číhající za každým rohem) je to asi bez problémů, ale my, co rádi sedíme tak, jak se má, máme v i40 problém. Zase nějaký pitomý kus plastu u středové konzole zvítězil nad zdravým rozumem a pravé koleno mi do něčeho naráželo tak, že jsem se s i40 rozloučil dřív, než bych ji vůbec začal zvažovat. Škoda – interiér, ač stále podle asijského vkusu, už byl aspoň udělaný z lepších materiálů, a celkově to auto nevypadá zle (ale tak dobře, jak jsem čekal, taky ne). Zvláštní je, že v nové i30 jsem si připadal, že mám víc místa na všechno i lepší výhled ven – s tím plastem se to holt v současných modelech střední střídy přehání (platí i pro současné Mondeo Mk4, C5ku atd.)

Mimochodem, nevešel jsem se ještě do jednoho auta, a to do Hondy Accord (ze stejného důvodu – nějaký debilní plast u pravého kolena). To mě opravdu překvapilo, protože to auto je zvenku velké jak kráva (a upřímně řečeno se mi docela dost líbí).

Cestou dál jsem ještě rychle mrknul, jak vypadá Open Insignia, zvenku taky moc hezké auto, ale ani tam mě interiér nenadchnul. Vypadá už evropštěji, ale takovéhle zpracování bych pořád čekal o třídu níž. Peugeot 508 vypadal OK stejně jako některé Renaulty, ale tohle nejsou značky, které by mě táhly.

Radostněji bylo až v posledním pavilonu výstaviště, kde vystavovalo Audi, Volkswagen a Škodovka. Do škodovky jsem teda nelezl (proč taky), ale zato posedět si v Audi bylo po těch „šuntech“ z asie jak balzám na duši. I VW je úplně jinde – ve všech pořadech se jim sice pořád vyčítá nudný charakter, ale to bych jednak neřekl, a i kdyby, tak radši si budu nudně vychutnávat příjemnou kvalitu než koukat na asijskou snahu zaujmout za každou cenu doplněnou materiálovými úlety. Ne, Asie v mých očích Evropu nedohání (a pro hnidopichy, Mondeo Mk3 je v podstatě německé auto).

Protože jsem teď možná urazil vlastníky všech Hond, Mazd, Hyundaí apod., odvedu pozornost jinam a na závěr zmíním oblíbené hostesky. Ano, i ty mi vadily :)

Tak třeba Renault do všech aut na místa spolujezdců posadil hostesky, které nesmělejší návštěvníky odradily úplně, a i když teda nakonec u mě touha zkouknout Clio RS zvítězila, jsem zjistil, že drobně trapné ticho v autě je pořád lepší, než se jí na něco ptát. Vskutku skvělá marketingová strategie Renaultu.

Nepovedlo se to ani Nissanu, protože u jejich GTR stála taková baba, že vůbec netuším, jak to auto vypadá :) No, ale to už začínám mluvit z cesty, takže radši skončím.

Co si z autosalonu odnáším především? Hlavně „úlevu“, že nebudu „muset“ zas tak brzo měnit auto. A to se vyplatí!

Update: Den po sepsání tohoto zápisku, v pátek večer, jsem přišel k autu, zastrčil klíček a nenastartoval. Což bylo milé vzhledem k tomu, že jsem byl 300km od domova a bylo před víkendem, dvěma dny pracovního volna.

Na to, co proběhlo v následujících cca čtyřech hodinách, se potom dá nazírat pozitivně i negativně. Špatnou zprávou bylo, že na autě odešel EGR ventil a během okamžiku jsem tak byl o cca 15 tisíc lehčí, dobré bylo, že se v pátek mezi šestou a devátou večer vůbec opravu podařilo zorganizovat (telefonát na Global Assistance, odtah do bratislavského Fordu, diagnostika před devátou večer a oprava o chvíli později).

Každopádně mi to asi automobilový bůh nechal vyžrat za tu drzou poslední větu. Tak tedy dobrá – nová auta mají něco do sebe, šetří totiž nervy :)