Nezařazeno

Sérii článků Advice for Writers by měli věnovat pozornost všichni, kteří píší knihy nebo články na web či do tištěných časopisů. Zde je pár věcí, které mě zaujaly nejvíc.

1. Zapomeňte na školní strukturu „o čem budu psát – píšu – o čem jsem psal“. Doporučená struktura je
   1. „Aperitiv“ – jeho úkolem je navnadit čtenáře, nejlépe uvedením nějakého reálného problému nebo vyvoláním nutkavého pocitu článek přečíst. Jeden dva odstavce maximálně.
   2. Technický obsah. Viz další tipy.
   3. Shrnutí. Vyhýbejte se školsky pojaté kapitole „Závěr“ a radši nabídněte čtenáři další hodnotu – odkazy na další zdroje, vypíchnutí scénáře, kde je uvedená technika obzvlášť účinná apod. Opět zhruba jeden až dva odstavce.

Pokud potřebujete něco na odreagování, doporučuji stránku nabitou optickými klamy. Jak se říká, nebudete věřit vlastním očím :)

Dnes jsem se zúčastnil workshopu Jak uspět při přijímacím pohovoru. Celkově to pro mě byla akce přínosná tak napůl, protože se často opakovaly zcela zásadní věci, jako že má člověk přijít dobře oblečen, včas apod. Několik bodů z přednášky personalistů firmy Hays však přesto stojí za vypíchnutí (případné moje komentáře jsou kurzívou):

Životopis:

1. Musí zaujmout během prvních pár sekund. Přehlednost je velmi důležitá.
2. U každé pozice z pracovních zkušeností uvést jeden konkrétní pracovní úspěch.

Zajímavá JavaScriptová knihovna Lightbox JS, návod na instalaci skvělého verzovacího systému Subversion a ekonomická analýza morálního hazardu na příkladu letošních povodní.

První dojmy z mého prvního smartphonu Motorola MPx220.

Honda poslední dobou dělá neotřelé reklamy – už dřívě mě zaujala ta na Hondu Accord, dnes jsem od kámošky dostal link na Hondu Civic.

Uf, pokud jste právě na ČT2 neshlédli film Bloody Sunday, určitě si ho příště nenechte utéct. Je to silný zážitek.

Doufám, že tohle nebude číst žádný můj budoucí nadřízený :)

Člověk je na pár dní pryč a stane se tolik zajímavých věcí…

Jelikož se Hančiny narozeniny (už je to stará žaba) sešly s Mozartovými dny v Pardubicích, udělali jsme si příjemnou pauzu od učení (v jejím případě) a od psaní nekonečných seminárek (v případě mém) a vyrazili jsme na Requiem. Vždycky jsem chtěl toto dílo slyšet, zvlášť když ho Miloš Forman opředl takovou dramatickou legendou (ve skutečnosti je sice taky dramatická, ale ne tolik) a stálo to za to. Stálo to i za dnešní noc, kdy moc nepospím, protože zkouškové končí za 5 dní minus 2 hodiny a ty ****** **** ******** seminárky se ne a ne udělat sam