Nezařazeno

Letošní ceny Ig Nobel (The Ig Nobel Prizes honor achievements that first make people laugh, and then make them think) jsou rozdány, a že se letos urodilo…

Obecně je asi dobrý nápad umístit inzerát cestovky na stránku věnující se zahraničí, ale…

Všem čtenářům se omlouvám, že je tu poslední dobou poněkud ticho, ale diplomka ode mě očekává, že celé léto prosedím u počítače, zatímco přítelkyně ode mě očekává pravý opak. Poslední týdny jsou tedy balancováním mezi průšvihem ve škole a rizikem rozchodu. Tento neutěšený stav se naštěstí pomalu chýlí ke konci (deadline je deadline) a dnes si po delší době mohu dovolit ten luxus a blognout si :)

no.idea je fajn blog, respektive byl, než se na něm začaly probírat nějaké šarvátky z reklamního oboru, kterým nerozumím a do kterých mi nic není. I nyní se však sem tam objeví upozornění na nějakou zajímavou (a špatnou, jak jinak) reklamu. Z dnešního nadpisu Extra lubrikovaný mi bylo už dopředu jasné, o jakou reklamu se jedná – Primeros zaujal i mě.

Letos se nevyplnilo známé fesťákové přísloví „prší jako v Brodě“ a vrátil jsem se tím pádem suchý, překlobásovaný a velmi spokojený. Jaká byla muzika?

Jako každý rok touhle dobou balím spacák, karimatku, holinky, deštník, plavky, krém faktor 20, repelent a úspory z prasátka a vyrážím na Rock for People.

Sakra, v diplomce se teď dost často potýkám se slovem „blok“ (Enterprise Library je plná různých bloků) a moje zpitomělá hlava pořád a pořád dokola rukám diktuje psát „blog“. Měl bych to tady zavřít a dát si tak na měsíc pokoj od všeho, co třeba jen zdálky smrdí opravdu jednoduchou syndikací :)

Ještě že už se blíží prázdniny :)

Vycházím na ulici a zdravím se se sousedkou. Chůzi měním za běh a mířím k nejbližší trolejbusové zastávce. Cestou míjím paní s nákupem a slečnu venčící roztomilého pejska. Dobíhám na zastávku, trochu nesvůj, protože zastávka je plná žen, které na mě koukají trochu jako na zjevení. Konečně přijíždí třináctka. Nastupuji a s oddechem zjišťuji, že v trolejbusu jede ještě jeden klučina, takže nebudu mužské pokolení zastupovat sám. Projíždíme třídou Míru, pardubickým Václavákem, a pohled z okna nijak nepřekvapí – po ulici korzují skupinky dívek, dámy v nejlepších letech přebíhají z butiku do butiku a starostlivé matky shánějí svým dítkům něco dobrého na zub. Po mužích ani vidu, ani slechu. Nervózně se koukám na hodinky a chci mít tuto cestu už konečně za sebou. Po pár minutách trolejbus zastavuje na zastávce U Marka, vybíhám ven, obratně se proplétám davem žen a rychlým krokem mířím k cílové destinaci.

Now.

Z dnešních Otázek jsem si odnesl jasný pocit: kdo volí ODS, volí program, kdo volí ČSSD, volí Paroubka. Poslední věta pořadu totiž zněla „… ale především půjde, vážení přátelé, o to, kdo bude premiérem této země, jestli já nebo pan Topolánek. Vyberte si.“

Nevěřím na náhody, zvlášť když jde o hodně. Paroubek nevynechal žádnou příležitost, kdy mohl Topolánka zesměšnit, prezentovat ho jako slabého politika nebo s určitostí vyloučit možnost, že by takovýhle člověk mohl stát v čele země. I přes povedený Topolánkův return „vy jste možná dobrý politik, ale ne státník“ mám strach, že osobnost zvítězí nad programem.

Na listopadovém kongresu nám ODS představila „Modrou šanci“, která myslí hlavně na ty nejchudší. Sociálně slabší prý také nejvíc vydělají na jejich reformách. Rovná 15% daň v podání ODS je opravdový všelék na neduhy české ekonomiky. Přestože slibují razantní snížení daní, tedy podstatné snížení příjmů do státní pokladny a současně budou posilovat sociální politiku (různé dávky a tlusté peněženky se na nás sypou z modrého nebe), tedy dojde logicky k zvýšení výdajů ze státní pokladny, do dvou let budeme mít dle „modré logiky“ přebytkový státní rozpočet. Jak se zdá z pohledu běžného smrtelníka, jedná se o těžko vysvětlitelný zázrak.…