Borkův blogovníček

Před pár okamžiky jsem úspěšně udělal (nebo spíš zdolal) státnici z ekonomie, asi to nejhorší, co mě na magisterském stupni čekalo. A nebyl to žádný med.

Jelikož jsem zápočty z makra a z mikra absolvoval teprve nedávno, učil jsem se rozumných 7 dní pohodovým tempem. To je určitě lepší než měsíc, který si na to nechávají určité osoby převážně ženského pohlaví. Učení mě hrozně nebavilo, takže jsem to nijak excelentně neuměl, nicméně moje sebedůvěra, že to dám, byla značná. Proto je s podivem, že jsem za celou noc ani na minutu neusnul (!). Stalo se mi to poprvé v životě, i před nervydrásající maturitou, které jsem se bál jako ničeho v životě, jsem aspoň na 2 hodinky zabral. Včera, resp. dnes, mi však prostě nebylo dáno. Vyzkoušel jsem všechno, různými polohami v posteli počínaje, cigaretou ve 3 ráno pokračuje a dřímáním u reprízy nedělní partie s Tlustým Škromachem konče. Všechno neúspěšně. Tak jsem v 5 vstal (to už totiž bylo světlo, takže naděje na hodinový spánek byla minimální) a ještě jednou si projel všechny otázky. Chybou bylo, že jsem si dal musli s mlíkem v kombinaci se silnou kávou, takže jsem několikrát navštívil naši útulnou toaletu. Ale aspoň mi to dodalo sil, kterých po probdělé noci nebylo mnoho.

Angličtina je krásný jazyk. Občas se dokonce přistihnu, jak si něco anglicky žblebtám jen tak pro sebe. Přesto mě pořád překvapuje, jak je v některých ohledech nedokonalá.

Typicky je problém s přídavnými jmény. Angličani všechno namastí před podstatné jméno a potom z toho vznikají podobné věci jako _optimal currency areas_. Co to je? Bez kontextu člověk nemá šanci, může se totiž jednat jak o _oblasti s optimální měnou_, tak o _měnové oblasti, které jsou optimální_. V tomto případě to znamená to druhé, ale bez kontextu je prostě člověk ztracený.

Na školním psovi jsem byl vždycky zvyklý vyhledávat především informace o předmětech.

Je hodně zvláštní pocit, když se na něj dneska poprvé koukám proto, abych zjistil, kdy budu příští semestr učit.

Možná mě „svět“ donutí přejít na Win XP SP2. Zatím běžím na plně záplatované SP1 a nestěžuju si, ale novější aplikace typu VS 2005 už požadují XP SP2.

Dneska jsem objevil článek, který konečně řeší můj hlavní důvod, proč jsem ještě neupgradoval. Kombinace Samsung C100 + EasyGPRS + IrDA + Win Xp SP2 totiž nejdou dohromady, SP2 totiž neobsahuje pro C100 odpovídající driver (na rozdíl od SP1). Finta je v nainstalování IRComm2k, po čemž se infra port tváří jako COM port a není problém.

Lošti ve středu obhájil diplomku a složil státnice (bohužel za B, takže přišel o skoro jistý červený diplom). Hrozně se opil, ve čtvrtek znovu a v pátek (tentokrát s náma) zase znovu. Kromě hladiny alkoholu v krvi je však na Lošim zajímavé především to, jak se ke své zbrusu nové a nepoznané životní situaci staví.

Jednoduše řečeno je tak trochu v depresi. O fous mu utekl červený diplom, takže přehodnotil své doktorské studium a na 90% ho zavrhl. Půjde pracovat, což je super, ale i pěkně na h… Doteď byl na škole hvězda, pan někdo, teď bude absolutní nula, ačkoliv se svým vzděláním je na tom ještě dobře (leteckých kontruktérů je prý v republice hodně málo). Doteď si spokojeně chrochtal se Slávkou u nich na privátě, teď bude bydlet kdesi v ubytovně ve Vodochodech, mnoho set kilomentrů od Slávky. Doteď mohl kdykoliv zakalit s právníkama nebo s náma, čemuž je teď konec.

Hulánův blog mě dřív bavilo číst, protože byl „správně kontroverzní“. Dneska se tam objevují už jen jakési hardwarové testy, které mě vůbec nezajímají. Dneska se Hulánovi ale zase po čase podařilo napsat 2 články, které přitáhly moji pozornost: Ideální Start menu a Ideální adresářová struktura.

Všechno je to samozřejmě blábol, nejlepší adresářová struktura je žádná adresářová struktura. Proč by mě jako uživatele mělo zajímat, kde leží soubor vyrzpr05.doc – já přeci potřebuji vědět, kde najdu data z výroční zprávy 2005.

Jsem nepochybně městský člověk. Mám rád pohodlí, co nejméně manuální práce, obchody otevřené v neděli, kupu útulných i méně útulných hospůdek, prostě mi vyhovuje „luxus“, který město nabízí.

Přesto mě vždycky dostane Jilem, malá vesnička, ze které už silnice nikam nepokračuje. Je tu nádherně a dokonce mi vůbec nevadí, když na celý den vypojí proud (jako např. dnes). Má to prostě svou romantiku.

Abych byl upřímný, naprosto nejlepší je, když si přes den můžu užívat Krkonoš a večer zasednout k notebooku a přes GPRS se spojit se světem.

Word mám rád. Ačkoliv jsem přičichl také k technologiím typu LaTeX nebo DocBook, Word zůstal „typografickým“ nástrojem, který jsem si vybral k napsání bakalářky. Konkurenční nástroje totiž válcuje především svou použitelností: možná, že dokument z LaTeXu by vypadal o 10% lépe, připravoval bych ho ale o 200% déle. Pokud člověk tyto dva nástroje porovnává z pohledu produktivity, je jasné, že Word nemá konkurenci.

Co tedy na Wordu miluji nejvíc je jeho produktivita. Chtěl jsem však napsat spíš o jedné maličkosi, která mi hodně ulehčuje práci. Tento úvod byl jen pro úplnost, abych si sám sobě nepřipadal jako blázen, když bych za nejlepší věc považoval následující drobnůstku:

Zhruba před 14ti dny zemřel Pavel Drbal (ve věku tuším 63 let a na rakovinu), jedna z nejrozporuplněj­ších osobností na katedře informatiky. Já jsem u něj prošel předmětem Základy programování v Pascalu (dal jsem si ho jen kvůli kreditům, Pascal jsem v té době dobře znal), takže s ním mám osobní zkušenost.

Předně to byl učitel nenáviděný. Odevzdání zápočtového programu vypadalo tak, že se hodiny a hodiny čekalo na chodbě před jeho kabinetem, a to navíc mělo pravé peklo přijít až uvnitř. Jednu spolužačku jsem tehdy (prvák nebo druhák) Pascal doučoval a vím z první ruky, jaké trauma Drbal pro „běžné smrtelníky“ znamenal.

Úžasňákovi jsou úžasní! Doposud jsem slyšel jen kladné reference, teď ale můžu prohlásit s čistým svědomím a vědomím, že je to naprostá bomba. Dokonce jsem se vydržel koukat i na závěrečné titulky. Nemo měl asi lepší příběh (který mě opravdu dojal – to už se dlouho žádnému filmu nepovedlo), ale přeci jen akčnější nádech dovolil tvůrcům o něco větší vyřádění. No každopádně u mně začíná platit, že animované filmy pomalu začínám preferovat nad hranými. Herci prostě nedokáží zahrát to, co dokáží v Pixaru namalovat.