Borkův blogovníček

Hanka mě asi nepřestane fascinovat. Předevčírem se měla dostat do Městské knihovny v Praze. Orientace v nejsložitějším městě ČR je pro ni noční můra, tak jsem jí doporučil, ať z metra vystoupí už na malostranské a vydá se přes most směrem k… atd. atd. (detaily nejsou podstatné). Roztomilé bylo, že se Hanka nehodlala orientovat podle známých budov (např. Rudolfina), ale podle stánku s hotdogy, který důvěrně zná a pamatuje si jej zcela jistě nejlépe ze všech pražských památek :)

Jelikož je tento blog prakticky privátní, anglické rozhraní by mi ani tolik nevadilo, ale když už je k dispozici čeština, rozhodl jsem se na počeštění podívat. Základem se mi stal článek Davida Grundla, který svého času také na WordPress málem přešel.

Z webu wordpress.cz jsem si stáhnul český MO soubor, ale výsledek není moc dobrý, jak lze ostatně vidět právě nyní (kupa textů zůstává nepřeložena). Zatím to řešit nebudu, jsou i horší věci :)

Blog je nepochybně užitečná věc, trochu problém však je, na čem ho provozovat. 7. září 2004 jsem se rozhodl pro Blogger především kvůli „nízkým nákladům“ na jeho zprovoznění, od začátku jsem však cítil, že to dlouhodobě není ono (přeci jenom, mít svůj soukromý blog na jakémsi anonymním serveru kdesi v internetu se mi nechtělo).

Nyní, v dubnu 2005, nastal čas, kdy mám konečně svou doménu, ale především rozumný hosting – aerohosting. Pipni, kde hostoval náš třídní web od dubna 2004 do dubna 2005, se totiž ukázalo jako velmi špatný hosting, admini neochotní, kupa aplikací tam vůbec nešla rozběhnout (např. DokuWiki), no prostě hosting k vzteku. Zde na aerohostingu je však všechno úplně jinak, jako server je zde používán IIS a safe mode je defaultně vypnutý, takže paráda :)

Před nedávnem jsem si pořídil svou první vlastní doménu (borber.com, moc se mi sice nelíbí, ale hezčí jména už byla vyžraná) a kromě jiného jsem se rozhodl „přemístit“ sem svůj blogovníček.

Asi tak – někdy na podzim mě blogování zaujalo, především z módních důvodů, a tak jsem si cestou nejmenšího odporu svůj blog pořídil na Bloggeru. Chvilku jsem tam psal kdejakou blbinu, ale docela brzo mě to přestalo bavit. Kupodivu byl hlavní problém technický – se svým GPRS připojením jsem prostě neměl nervy na to, než se mi publikační stránka po pěti minutách milostivě načte.

Pokud má ISV dobré jméno, okamžitě je o jeho nové produkty zájem – platí to třeba o FeedDemonu od Nicka Bradburyho, který svou hlavní slávu získal díky skvělému TopStylu. Platí to také o produktu Omea (Pro/Reader) od společnosti JetBrains, vývojáře IntelliJ IDEA.

I mě produkt zaujal, mělo se totiž jednat o „integrated information environment“, tedy přesně o to, co mi chybělo (proč číst poštu a RSS a usenet skupiny v různých klientech?). Ihned po vydání první stabilní verze jsem tedy nažhavil své GPRS a Omeu stáhnul… Nainstaloval… Nepoužíval… Odinstaloval…

Dokončuji kontaktovník pro božíděti a narazil jsem na problém, jak v DOM odstranit všechny potomky určitého nodu. Chce to přijít na jeden trik, což se mi naštěstí podařilo, takže jsem si ho nenechal pro sebe, ale přispěl jsem do oficiálního PHP manuálu. Můj příspěvek je zde (vsematika at centrum dot cz, 13-Feb-2005 06:35).

Lokální vyhledávání je jasným hitem dneška. Zájem strhl Google, když vydal první veřejnou betu svého Google Desktop Search, a v tu chvíli začala tato tematika zajímat i mě. Při více než 100 GB a tisících souborů je totiž skutečně těžké neztratit o svých dokumentech a souborech přehled.

Od začátku my však bylo jasné, že GDS na svůj počítač nenainstaluji. Jeho koncepce mi připadá naprosto ujetá, nevím, proč bych měl kvůli lokálnímu vyhledávání instalovat webový server. Navíc jeho schopnosti nejsou kdovíjaké (např. se mi moc nelíbí syntaxe celého Googlu, kvůli relevanci výsledků ho však přeci jen používám).

V souvislosti s verozvacími systémy jsem narazil na poněkud okrajový, přesto důležitý problém, jaký nástroj pro porovnávání souborů a adresářů používat.

Subver­sion out-of-the-box obsahuje diffovací a mergovací utilitu, která však slouží pro velmi základní účely, moc toho neumí a UI je velmi nepřítulné.

Klient TortoisSVN přichází s grafickou mergovací utilitou, která už může být pro některé uživatele postačující, nezvládá však kódování ani porovnávání adresářů.

Subversion jsem jakž takž zvládl, klient TortoiseSVN ještě věci dokáže usnadnit, takže snad budu moct svůj první verzovací systém konečně používat. Nyní však stojím před architektonickým rozhodnutím, jaký layout pro repository zvolit.

Projekt vypadá následovně: mnoho adresářů, mnoho souborů, všechna aplikační logika zabírá několik málo stovek kB, adresář s obrázky má asi 70 MB a obsahuje tisíce souborů. Možnosti:

1. Do repository nacpat úplně všechno
+ v repository je přesný obraz stavu webu v daném časovém okamžiku

Posledních pár dní pozvolna vstřebávám principy a konkrétní postupy ve verzovacím systému Subversion a často si říkám, jak jsem bez toho až doteď mohl žít. Napadly mě dva konkrétní případy užití: bakalářka a vývoj webu pro třídu. Právě druhá zmíněná záležitost mě ke studiu motivuje, protože v nejbližších dnech chci začít opět pracovat na božích dětech, chci mít ale změny nějakým způsobem verzované.

Původně jsem začal studovat z nápovědy k zajímavě řešenému klientovi TortoiseSVN (jedná se o rozšíření průzkumníka). Tato nápověda je sice skvěle zpracovaná, ale všechny příklady jsou znázorněny pouze screenshotem bez vazby na konkrétní příkaz Subversion, což mi při učení dost vadilo. Sáhl jsem tedy k oficiálnímu zdarma dostupnému e-booku Version Control with Subversion a poctivě ji čtu, příkaz po příkazu.