Borkův blogovníček

Hitachi má na svém webu geniální animaci, která vysvětluje, jak funguje nový kolmý zápis na disk (mimochodem, včera Toshiba vydala první disk, který tuto technologii používá). Je to fakt sranda.

Před pár dny jsem přes net poprvé kupoval nějaké věci, konkrétně to byly 2 malé bílé tabule spolu se sadou fixek a houbičkou. Jaké bylo mé rozčarování, když jsem včera v Makru objevil ještě lepší (protože magnetické, nikoliv papírové) tabule za nižší cenu. Přes e-obchod mě jedna vyšla tak na 250 (se započtením poštovného), z Makra bych si ji odvezl za cca 150 Kč. Vydřiduši! Mají skoro nulové náklady a prodávají dráž než sice-levné-ale-ne-zas-tak-moc Makro.

Takže – moje první zkušenost bohužel vůbec nebyla kladná.

Původně jsem si myslel, že se v srpnu budu věnovat diplomce, ale nakonec se povětšinou věnuji přípravě na svou novou roli učitele. Trochu přemýšlím, jak bych chtěl učit, trochu si o „správném“ učení sháním informace na netu, především se však zaměřuji, jak jinak, na technickou stránku věci.

Rozhodl jsem se totiž zprovoznit doprovodný web předmětu. Jako studentovi mi totiž nejvíc vadí, pokud nelze vše důležité sehnat na webu, naopak dobře zpracovanou doprovodnou stránku nebo alespoň zveřejněné materiály hodně ocením. Proč to tedy nenabídnout mým vlastním studentům.

Pěkné přísloví od Michala: Žena je dobrý sluha, ale zlý pán!

Vždycky jsem byl (snad až trochu militantním) zastáncem obsahu. Forma byla naopak skoro vždy tím, co mě moc nezajímalo. Lépe řečeno, snadno jsem překousl špatnou formu, pokud doprovázela kvalitní obsah. Vždy jsem měl na paměti, že forma dělá první dojem, zatímco obsah prakticky všechno ostatní. A o to přeci jde, ne?

Ne.

Jsem poněkud zvláštní povaha. Baví mě formule 1, vážná hudba, šachy, ekonomie, dokumentární filmy, psychologie, technika, programování, filosofické úvahy, Bax, .NET, Hanka,… Nejsem technoid ani humanitně zaměřený člověk. Dostal jsem od každého trošku, takže jsem mohl být stejně dobře klavíristou (humanitní záležitost), šachistou (humanitně-technická záležitost) nebo třeba programátorem (technická záležitost). K těmto třem konkrétním věcem mám aspoň trochu talentu.

Z duše nesnáším registrace. Jsou všude. Chceš si něco stáhnout? Zaregistruj se. Chceš zobrazit podrobnosti? Zaregistruj se. Chceš nám něco napsat do fóra? Zaregistruj se. Vopruz!

Nejvíce mi povinná registrace vadí v různých diskuzních fórech. Např. do fóra EmEditoru jsem chtěl napsat už několik podnětů, ale povinná registrace mě vždycky odradila. Proč tam asi je? Kvůli spamu? Na to jsou i jiné metody. Aby to odrazovalo uživatele? Pravděpodobně…

Pointou tohoto spotu má být to, že jsou i chvíle, kdy se sám dobrovolně registruji, a to dokonce rád. Příkladem je fórum Živě.cz – jako neregistrovaný uživatel můžu vše, až na upozorňování mailem na nové odpovědi. Tato funkce je dostupná až po registraci, proti čemuž zcela nic nenamítám a připadá mi férové, že pokud chci přidanou hodnotu, musím 2 minuty strávit registrací. A to je podle mě správný přístup: nenutit, ale případnou námahu odměnit nějakým bonusem. Ať si uživatelé vyberou, zda chtějí zcela anonymní přístup k základním funkcím služby nebo registrovaný přístup k plné funkčnosti např. fóra.

Právě jsem dokončil svůj historicky první nákup přes internet (2 whiteboardy, fixky a čisticí tekutina). Snad bude první dojem kladný :) .

Mé plány na diplomku jsou velmi smělé – jednoduchý UML modelovací nástroj, XSD pro C#, XSLT stylesheet pro konverzi mezi UML a XML-verzí zdrojového kódu v C# apod. To všechno jsou věci, které budou velmi náročné na znalost specifikací a tudíž i na čas.

Dnes jsem proto začal na diplomce „pracovat“. No spíše se začínám zajímat o standard XMI a jestli mi bude nějak užitečný. Nadšení je v začátku velké, ale pořád kdesi v hloubi duše pochybuji, jestli jsem si vzal únosné sousto. Snad ano…

Dneska večer jsme se vrátili ze Španělska. Měl bych sem asi napsat svoje dojmy, ale momentálně uspokojuji novinkový absťák, tak snad jindy. Nyní jen stručně: bylo to super!

Nevím, čím to je, ale na Czech openu se mi tradičně daří. Ne jen rok dva zpátky, ale skoro odjakživa. Byly i slabší okamžiky, ale těch bylo málo, naopak se mi na Czech openu párkrát podařila překonat performance 2400.

I letos se dařilo. Áčko už 2 roky nehraju, takže jedinou soutěží zůstává turnaj čtyřčlenných družstev. Vloni jsem zazářil výsledkem 6/6 (soupeři byli někde mezi 2100 a 2200) a také letošní výsledek 4/5 je dobrý (2× jsem porazil FIDE elisty 1850 a 1900, pak jsem šťastně otočil partii s jakýmsi Polákem 2280, následovala prohra s ukrajinským IM 2380 a dnes jsem opět docela šťastně vyhrál s Mariánem Sabolem). Kupodivu se mi letos i celkem líbilo, jak jsem hrál – se silnými hráčemi jsem sice v nejhorším případě mohl udělat 0/3, ale bylo to většinou dáno laxně sehraným zahájením. Střední hru jsem většinou celkem zvládal, což mi udělalo radost. Taky jsem se vyhnul nějakým výraznějším přehlédnutím. Perličkou nakonec zůstalo, že v pátečním dvoukole jsem obě partie ukončil matem pěšcem :) . Prostě se dařilo.