Točná - škola tak trochu jinak

Právě jsem se vrátil z víkendového kurzu somada (tréninku sociálních a manažerských dovedností), který se tradičně koná na Točné v milém a malém areálu naší školy. Je to akce, která zcela nepochybně stojí za zvěčnění.

Somado je od začátku „tak trochu jiný“ předmět – učit se na něj člověk vůbec nemusí, a přesto se toho opravdu hodně naučí. Učitel navíc svou v Čechách obvyklou roli nejvyšší autority opouští a stává spíše moderátorem probíhajících událostí. Točná je potom zajímavou třešničkou na dortu, celý kruh cca 20 lidí se sjede kousek za Prahou a od sobotního rána až do nedělního večera se intenzivně věnují tréninku různých praktických dovedností. Víkend byl silně zaměřen především na komunikaci (s důrazem na asertivitu) a na týmovou práci – to vše jak pomocí poněkud konvenčnějších cvičení, tak pomocí velmi originálních her.

Na tento víkend jsem se těšil i netěšil – těšil, protože reference mých předchůdců byly opravdu výborné, netěšil, protože v Praze nerad zůstávám přes víkend a navíc se hrálo finále hokeje (právě nyní vedou Pardubice nad Zlínem v rozhodujícím utkání 3:2 pár minut před koncem). Jak tuto akci tedy hodnotím těsně po jejím skončení?

Rozhodně mě nezklamala. Naopak jsem spokojen, a to dokonce dost. Nevím, jestli mám štěstí na lidi, kteří se sešli v našem kruhu, ale byla to opravu príma skupinka. Navíc se k nám přidali tři instruktoři – Bebe, Ivica a Ondra, kteří tomu opravdu hodně přidali (zvlášť holky, které jsou ještě studentkami pátých ročníků – výborně zapadly). Hned na začátku se začalo zajímavou hrou: měli jsme zavázané oči, nemohli jsme mluvit, každý měl tajně přiřazen číslo od 1 do 100 a byl Ivicou náhodně umístěn někde v prostoru 20×20 metrů. Cíl byl jasný – uspořádat se. Těsně před tím jsme měli 15 minut na vymyšlení strategie. Přál bych všem, aby si to zkusili – velmi pěkně to ukáže přirozené vůdce, neochotu týmu změnit byť i špatný algoritmus, na kterém už byl nějaký čas stráven atd. Náš tým zvolil jakýsi podivný bubble sort, který ovšem nebyl „odladěn“ a při striktním dodržování nemohl fungovat. Až příliš pozdě jsem navrhnul jednoduchý algoritmus třídění zařazováním, který jsem neprosadil (tým se bál, že už nestihneme dohodnout podrobnosti a možná měl pravdu). Při řešení naštěstí zafungovala intuice a úkol se nám nakonec podařilo splnit.

Celý zbytek dne se potom nesl v duchu střídání „seriózních“ cvičení a poněkud střeštěnějších záležitostí od tria asistentů. Bohužel se vedení nějak nepodařilo ukočírovat čas, takže jsme v sobotu jeli v kuse od 2 až do 8 a ke konci už to nikoho moc nebavilo.

Poté následovala menší outdoorová hra, která byla zvláštní tím, že její význam byl prakticky nulový, ale přesto se jednalo o jeden z nejsilnějších zážitků. Polovina lidí zavázané oči, polovina lidí nesmí mluvit a všichni jdou bahnitým nočním lesem do jakéhosi bunkru – tam se „fyziologická omezení“ mění a jinou cestou zpátku. Lepšího manažera to z nikoho asi neudělalo, ale hodně nás to v rámci jednotlivých týmů (šlo se po šesti) stmelilo.

Večerní, resp. noční program byl taky dost pěkný, akorát se to nějak mezi 1 a 2 ráno zvrhlo v poněkud orgiální seanci, které jsem se odmítl zúčastnit (jako jediný, to není v oné „kamarádské“ atmosféře jednoduché, ale co dělat – na pubertální hry jsem vážně neměl náladu). Po druhé ranní se to ale zase uklidnilo a tak jsme spokojeně popíjeli až asi do 4.

Nedělní vstávání, to byl poslední slabší bod víkendu :) Nebylo to jednoduché, ale zajímavost programu mě probrala (a zdá se, že i všechny ostatní). Celý pobyt byl zakončen zajímavou hrou simulující reálné podnikové procesy.

Časový harmonogram se v neděli podařilo splnit, Točnou jsme opustili asi tak ve 4 a já můžu už jen zrekapitulovat: víkend byl hodně dobrý, jen mě mrzelo, že jsem se opravdu dobře začal cítit až v neděli kolem oběda a brzo poté byl konec. Škoda, že mě tak dlouho trvá, než si lidi pustím trochu blíž k tělu. Ale i tak: vivat Točná!