Štěstí, dobrá čtvrť a tak podobně

Na televizi příliš nekoukám, protože na to obvykle nemám čas. V Praze ale můj stůl stojí přímo naproti televizi a ta prakticky pořád běží, protože Péťa potřebuje neustále slyšet nějaké zvuky a Hanka tak zahání dlouhou chvíli. Mě osobně televize nebo i rádio u práce ruší, nicméně soužití znamená vycházet si v určitých věcech vstříc.

Na půl oka a na půl ucha tak „shlédnu“ kupu pořadů, od Dobrého rána přes Sama doma (uff!), odpolední odpočinkové sitcomy, BH 90210, zpravodajský večerník až po různé seriály, které běží po osmé.

Seriály obecně nemám rád, připadají mi vleklé a člověk pořád musí být v obraze, což mě nebaví. Jeden mě však poslední dobou zaujal – Dobrá čtvrť na ČT. Hlavními hrdiny jsou maturanti jedné pražské třídy a aby to bylo zajímavé i pro dospělé, seriál řeší i osudy rodičů. Ty se zajímavě proplétají s těmi studentskými, takže seriál nabízí netradiční milostný trojúhelník (otec-syn-Zuzka), jednu „normální“ holku, ze které se stala feťačka, intriky lidí těsně před důchodem, nevěrnost muži připoutanému na vozíčku, prostě seriál je velmi pestrý. Získal si mě a to se dosud žádnému nepovedlo (ještě se mi docela líbilo Místo nahoře, ale to jsem moc nesledoval).

Když jsme u české tvorby, včera večer jsme s Hankou byli na Štěstí. Tento snímek je nominován na Oscara a možná proto jsem měl až příliš vysoká očekávání. Ano, příběh je to docela silný, ale upřímně řečeno jsem čekal daleko víc. Zpětně se mi film docela líbí, ale v kině mě to moc nebralo. Vadila mi jakási nereálnost tohoto příběhu – chudý, trochu dementní, ale hodný kluk, zcela ujetá bláznivá Aňa, její dva chlapečkové a Taťána jako superklaďas. Vše odehrávající se v snad až přehnaně bídných podmínkách. Film se mi líbí, když připustím reálnost takovéto situace, nicméně uvnitř tomu nevěřím. Je to pro mě až trochu moc scifi.

Každopádně, českou tvorbu mám rád. Je to zvláštní kontrast – české písničky a zpěváky a vůbec celý showbyznys opravdu nemusím, jak se ale dostane k filmu, je to právě naopak.