Proč si v hospodě nedávat kafe

V pondělí jsme byli klasicky s Michalem a už méně klasicky s Martinem na šachách. Zpočátku vždycky hraju dobře, ale s přibývajícím alkoholem v krvi se jaksi výsledky obracejí proti mně. Ve dvou mi to většinou nevadí, takže kromě inteligenčního cvičení se vždycky ještě náramně opiju. Ve třech je to trochu jiná káva, protože po každé partii musí ten, co prohrál, uvolnit míst. A to mě nebaví.

Po 4 pivech jsem se tedy rozhodl, že s pitím končím. Dal jsem si proto kafe, abych se z toho trochu dostal. Asi po 15 minutách jsem zase začal občas vyhrávat. Dal jsem si proto Colu a ještě jedno kafe. Šlo mi to báječně.

Pak jsem přišel domů, udělal jsem ještě něco v Moodlu a kolem druhé jsem šel spát. Tedy myslel jsem si, že jdu spát. Kofeinem nadopovaný mozek byl však proti. Pořád dával osamocenému bílému králi mat a nemohl se této zábavy nabažit. Dopadlo to tak, že jsem oka nezamhouřil, v 5.30 jsem si vzal knížku C# – programujeme profesionálně a spát jsem šel až v úterý večer. Někdy jsem fakt vůl…

Jeden pozitivní aspekt to ale mělo. Zuzka hodila na bozideti tuhle hádanku:

V oáze je beduín s jedním velbloudem a má 3000 banánů, které chce dostat na trh. Ten je vzdálený 3000 km, velbloud unese max. 1000 banánů a aby byl ochotný po poušti ujít 1 km, musí dostat 1 banán (ať už na hrbu něco nese nebo nenese). Beduín žádný baťoh ani nic podobného nemá. Kolik banánů dostane na trh?

Tuhle hádanku jsem svému mozku předhodil v 5 ráno, aby byl aspoň k něčemu užitečný, a on ji hravě vyřešil (což se mi někdy v pátek nepodařilo). Na trh jsem dostal 444 banánů a to jsem ještě 2 mohl beduínovi dát ke svačině. Nevím sice, jaký je správný výsledek, ale myslím, že jako beduín bych se uživil :)