Mikro a makro - zábava na dlouhé zimní večery

Včera jsem s vysokou pravděpodobností úspěšně napsal zápočtový test z mikroekonomie. Upřímně řečeno to pro mě byla jedna z nejvíc stresujících „školních záležitostí“ v životě – na prvním místě stojí zcela neotřesitelně maturita, potom už to tak jasné není a kolem druhého místa se bude motat zkouška z analýzy na matfyzu, architektura počítačů (či jak se to jmenovalo) rovněž z MFF, no a světe div se, na stejnou úroveň bych zařadil i tento test z mikra. Možná už mi tak dobře neslouží paměť, ale zdá se mi, že žádná z bakalářek mě tolik neděsila (ani ta z ekonomie, kterou jsem dělal napodruhé a prošel jsem jen o fous).

Mikro má na ekonomce dost děsivou pověst. Podle toho, co jsem slyšel i četl, se jedná o obávaný předmět s relativně malou mírou úspěšnosti studentů. Byl jsem proto dost vyděšený a učil jsem se tak poctivě, jako už dlouho ne. V podstatě od neděle do čtvrtka jsem v tom ležel a nejspíš to přineslo požadovaný výsledek. Body sice ještě neznám, ale z 27 jich musím získat minimálně 17 a osobně si myslím, že je pravděpodobnější, že jich dostanu 27 než 17. Kupodivu mi to ani nepřipadalo těžké.

V pondělí mě čeká makro, což je můj „nejneúspěšnější“ předmět za celé mé studium. Makro jsem (dokonce dvakrát) opakoval už na bakalářském stupni a ani minulý semestr se mi v pokročilém kurzu nepodařilo zaskórovat. Je to trochu s podivem, protože mě ekonomie celkem baví a myslím, že jí docela rozumím, nicméně se mi podařilo se splést v jednom vzorečku a to spolu s dalšími už spíš drobnými chybkami stačilo k dostání se pod hranici. Tak doufám, že teď už to dopadne lépe, i když k učení už vůbec nemám morálku..