Bydlení

Bydlení patří mezi velká témata, protože nějak bydlet musí každý. Popíšu naše zkušenosti z sharehousu, protože to je pravděpodobně způsob, jak bydlí většina nově příchozích.

(Tenhle zápisek je jedním z mnoha o různých aspektech života v Anglii. Do již zmíněných témat patří angličtina, doprava, oblékání, jídlo, fotbal, bezpečnost, ceny a platy, počasí, Poláci a další budou postupně přibývat).

V jednom z prvních článků o Anglii na tomto blogu jsem popsal svoje rozčarování z našeho ubytování ihned po příjezdu – pokojík se mi zdál malý, drahý, nevybavený atd. atd. Vzpomínám si, že první večer jsem měl z našeho bydlení docela depku. No naštěstí věci se rychle vyvíjely – už pár dní poté jsme měli plno starostí s prací a na nějaké čtvereční metry našeho pokojíčku se rychle zapomnělo (navíc onen velmi kritický článek objevil majitel agentury, takže bylo veselo – holt když je někdo blbej, publikuje pod svým pravým jménem a nedává si pozor na pusu…).

Od té doby jsem hodně viděl i slyšel a naše ubytování tak nyní považuji za rozumný standard. Abyste si udělali představu, platíme 380 liber měsíčně (cca 15 tisíc korun) za pokojíček 4×4 metry plus společné prostory jako obývák, záchod a kuchyně. V pokojíčku není nic kromě postele, skříně a jedné malé komody, jinak je barák základním způsobem vybavený (televize, kuchyňská linka s nějakým tím nádobím, pračka, lednička, mikrovlnka a tak). Za tyto peníze bychom možná mohli najít něco trochu většího nebo lepšího, kdybychom se domluvili třeba s nějakým dalším párem, ale nakonec jsme se k tomu nikdy nerozhoupali – zas tolik bychom si nepolepšili.

Bydlíme s agenturou Manchester CZ a už několik lidí se mě po mailu ptalo, jaká tato agentura je a jestli bych ji doporučil. Řekl bych to asi takto – za ten rok jsme pár problémů měli (většinou se na baráku něco podělalo a na opravu nebo náhradu jsme čekali trochu déle, než by se nám líbilo), ale celkově jsem spokojený. Bydlíme v dobré a bezpečné lokalitě, nějaký vyložený problém jsme neměli a někomu může přijít vhod i to, že ta agentura je česká a tudíž se všechno vyřizuje v češtině. Do začátku to není špatná volba a když se potom budete chtít posunout o dům dál, žádný problém – my jsme ale tuhle potřebu neměli.

Na share-housu je samozřejmě podstatné to „share“ – sdílení. Hodně záleží, jaké lidi chytnete. My jsme to měli celkem pestré a za ten rok jsme bydleli s jedním párem z Polska, jedním párem ze Slovenska, jedním párem puberťaček z Čech, jednou další Češkou, se Španělem a nakonec s Alžířanem. Celkem nutně vám někteří lidi budou vyhovovat víc a někteří míň, ale za sebe můžu říct, že jsme se všemi vycházeli dobře a nikdy žádné problémy nebyly. Stejně ale takovýto způsob ubytování asi není pro každého – i my už se po mnoha a mnoha letech života na koleji nebo ve share-housu těšíme do něčeho vlastního, co bude jen a jen naše. Asi to prostě přichází s věkem…

Na závěr rychlá zmínka o tom, jak bydlí Angličani. Několikrát jsem měl tu možnost navštívit dům nějakého mého známého a tady v Anglii skutečně jako by platilo „můj dům, můj hrad“. Domy starších lidí dýchají atmosférou minulých století, standardem je starobylý dřevěný nábytek a obývák často zdobí krb a knihovna. Pokud mohu posoudit, tak typické bydlení v Čechách je hodně jiné.