Únor

Tentokrát to bude hlavně o práci. Hanka zažila zajímavých 14 dní při jejím shánění a u mně se to taky celkem zajímavě vyvíjí, takže laskavý čtenář musí prominout určitý ústup ostatních témat do pozadí.

Někdy na konci ledna Hance skončila práce v podatelně Manchester Evening News a já jsem to viděl jako ideální příležitost k tomu, aby si zkusila sehnat něco lepšího, ale taky hlavně bližšího k Heywoodu (chtěli bychom se tam přestěhovat a práce v centru Manchesteru by tak znamenala každý den hodinu tam a hodinu zpátky, což není nejhorší, ale kdyby se to dalo ušetřit…). Musím říct, že bohužel z tohoto hledání nakonec moc nebylo.

První týden si Hanka dávala oddech a taky čekala, že se jí třeba ozve kámoš z Manchester Evening News – existovala totiž určitá šance, že by tam mohla pokračovat dál, a nevkládejte do toho naděje, když se váš kámoš jmenuje Promise :) Ke konci týdne však bylo čím dál tím jasnější, že z toho nic nebude a že se Hanka bude muset porozhlížet po něčem jiném.

V pondělí po víkendu tak následoval první výlet do Heywoodu se šlechetným cílem navštívit nějakou místní agenturu, nejlépe několik. Z nějakého důvodu se však ukázalo, nebo spíš potvrdilo, že Hanka má ze shánění práce víc než zdravý respekt (chci se vyhnout pojmu panický strach). Do Heywoodu jela ten týden ještě v úterý, ve středu a ve čtvrtek, a scénář byl vždy skoro stejný – dlouhou dobu kroužit kolem agentury, odhodlávat se a nakonec tam možná i vstoupit, ovšem jaký může člověk udělat dojem, když je vymrzlý a s nervama v kýblu. Není nutné to tady rozpitvávat do detailů, ale důležité je, že za čtyři návštěvy navštívila jen 2 agentury, a to navíc takové celkem nešikovné (jedna z nich zprostředkovávala práci jen obyvatelům Heywoodu a druhá zrovna neměla o východoevropany zájem). Částečně jsem byl naštvaný a částečně mě mrzelo, že se o lepší práci trochu víc nesnažila, protože přeci jen představa, že oba bydlíme v Heywoodu, děláme docela dobrou práci pět minut od baráku a za lepší peníze, by mě osobně dost motivovala.

Abych byl spravedlivý, Hančinu vůli k hledání práce ovlivnilo hned ono pondělí, protože jí dopoledne zavolali z doručovací společnosti TNT a řekli jí, že pokud projde úterním pohovorem, bude dělat podobnou práci jako v lednu, akorát v budově Royal Bank of Scotland. V úterý vše probíhalo hladce a od konce února tak měla práci jistou, což samozřejmě na motivaci k hledání jiné práce nepřidá. Mohla si tak vybrat, jestli si udělá pěkných 14 dní, na hledání něčeho jiného se vybodne, ale dlouhé měsíce bude dělat nekvalifikovanou práci za nic moc peníze, někde hodinu cesty od našeho případného nového bydliště, nebo naopak, jestli se bude stresovat s pracovními agenturami, ale s vyhlídkou, že jí dopadne něco lepšího. Vybrala si první cestu, pro což mám pouze částečné pochopení, ale její rozhodnutí respektuju a už je to pro nás uzavřená záležitost.

V této nové práci má za sebou prvních pár dní (nakonec jí chtěli dřív, než bylo původně dohodnuto) a je spokojená. Jako v lednu, i teď je to hodně velká pohoda, a navíc tam pracuje asi 25 Angličanů, takže si s nima může popovídat. Myslím, že z Hančinýho pohledu je to celkem ideální situace, takže i já jsem za ni rád.

U mně se staly zajímavé věci skoro hned po publikování zápisku „Leden“. Hned v následujícím týdnu si šéf firmy Martin všiml, že stránky www.coversure­.co.uk se v Googlu neumísťují moc dobře (no v podstatě je skoro nemožné je na některé základní dotazy vůbec najít), což je pro business docela průšvih. Přišel tak za mnou s tím, že je potřeba „něco s tím udělat“. Předal mi seznam základních instrukcí, co je potřeba udělat, ale moje znalosti v oboru SEO jsou přeci jen o trochu vyšší, a tak jsem celou středu studoval stávající strukturu stránek a mezi střídavým omdléváním a vzpamatováváním se ze zhůvěřilostí, které jsou na stávajících stránkách k vidění, jsem vypracoval dokument plný různých návrhů a opatření. Většinou šlo o konkrétní „drobnosti“ (i když některé mají dost fatální důsledky pro umístění v Googlu – odborníci budou tušit, že čistě JavaScriptová navigace nebo nadpisy řešené obrázkem místo elementů H1–6 nejsou to pravé ořechové – velmi slušně řečeno), ale když už jsem byl v tom, navrhl jsem i kompletní přechod na trochu modernější způsob zprávy obsahu. Specialistům bude něco říkat pojem CMS, pro vás ostatní bude stačit informace, že by prostě nezůstal stát kámen na kameni a ačkoliv by po vizuální stránce všechno zůstalo zcela identické, veškeré „vnitřnosti“ webu by se nahradily novými a poněkud méně zkaženými.

Takhle radikální řez samozřejmě není samo sebou. Mě zaměstná na mnoho týdnů, je potřeba přeškolit lidi starající se o správu webu, zvýší se nároky na serverové vybavení, licence k draze zakoupenému Dreamweaveru budou na vyhození apod. Ve čtvrtek si mě proto Martin ještě s druhým nejvyšším šéfem ve firmě pozvali do kanceláře, abych si projekt obhájil. To se naštěstí po několika dobře mířených argumentech podařilo a já jsem si tak vybojoval práci, která mě nejen baví, ale současně pro mě představuje velkou výzvu po odborné stránce. Na první verzi coversure.co.uk se pracovalo 5 až 6 měsíců, zatímco já bych měl vše zvládnout tak za měsíc za dva, takže práce je víc než dost. No každopádně jsem spokojený, co víc si přát než práci, která mě nějakým způsobem naplňuje.

No a jinak? Naše mladé spolubydlící toho za první měsíc stihly opravdu hodně, ale nepodařilo se jim sehnat práci, takže před týdnem odjely do Londýna. My jsme včera byli poprvé v kině (na filmu Babel, což je přinejmenším zajímavý snímek), takže jsme konečně navštívili Printworks, nejznámější zábavní komplex v centru. Ve volnočasových aktivitách ale ještě máme co dohánět. Teď, když už oba máme relativně jistou práci, bychom se chtěli častěji dostat nějak dál za město, konkrétně nás láká Peak District a určitě se taky chceme podívat do Londýna. Potom budou určitě i zajímavější zápisky, než co se děje v té nudné práci :)