Shrnutí druhého týdne

Pocity z období 23. až 29. října 2006:

• Hanka od úterý pracuje ve skladu v Dentonu. Práce ve skladu je dobrá v tom, že na člověka neprší a že je to relativně nenamáhavá práce, na druhou stranu je 8 hodin naprosté ticho (MP3 přehrávač v uších není povolený), takže na nějaké zlepšování angličtiny může člověk zapomenout. Snad tam nebude muset být moc dlouho…
• Já jsem zkusil celý týden věnovat hledání kvalifikované práce v oboru, nebylo to však k ničemu. Ozvalo se mi několik personálních agentur, ale vždycky mi nabídli práci, která vůbec nebyla pro mě, takže si spíš myslím, že si ověřovali moji angličtinu (ta je zvlášť po telefonu zatím dost špatná). Trochu nešťastné je, že když jsem byl v pátek v mé pracovní agentuře se staženým ocasem žádat o jakoukoliv nekvalifikovanou práci, žádnou mi nenabídli, takže mě zítra čeká obcházení fast foodů, restaurací a podobně. No netěším se.
• Angličtině rozumím víc a víc. Nejvíc za to může televize, což je do začátků neocenitelný společník. Pěkně se mluví ve zprávách a když si chci do uší pustit místní nářečí, je nejlepší nějaká místní mutace Jerryho Springera, kam chodí obyčejí lidé mluvící obyčejnou nesrozumitelnou Manchesterovštinou. Tip: teletext str. 888!
• Dneska jsem si byl zahrát fotbálek s místními Slováky, z čehož jsem měl vyloženě radost. Je paráda dělat v tomhle šíleném městě konečně něco normálního. Navíc jsem mezi spoluhráči narazil na jakéhosi Petra, který je zaměstnán v softwarové firmě a dělá webové stránky – každá taková známost se počítá!
• Počasí ukázalo svou odvrácenou stránku. Přes týden jsem mnoho hodin prochodil pod deštníkem a domů jsem se i tak vracel promočený. A to jsem si vždycky myslel, že počasí na moji náladu vliv nemá.
• Včera jsem si poprvé po dlouhé době udělal čas na čtení blogů. Je to s podivem, ale za prvních 14 dní jsem neměl ani hodinu volnou na to, abych se věnoval novinkám, které mě jinak tak baví.
• Zatím se rozhodně nedá říct, že by se naše situace nějak stabilizovala. I po 14 dnech pokračuje období neustálé nejistoty, co bude zítra, nebo vůbec co bychom chtěli, aby bylo zítra. Pracovat za minimální mzdu ve skladu, nebo se snažit shánět kvalifikovanou práci? Bude to k něčemu? Není to ztracený čas a peníze? Zlepší se u nekvalifikované práce naše angličtina? Jak dlouho jsme ochotni pracovat jako Ukrajinci? Stojí to všechno za to a nebylo by výhodnější vrátit se do Čech? Otázek je pořád dost…