Šestý týden

Poznámka úvodem: nějak se mi shrnutí jednotlivých týdnů začínají posouvat víc a víc do týdne následujícího, což má za následek, že už často znám další vývoj událostí. Zrovna teď bych měl hodně co připsat, ale budu se krotit a zveřejním pouze to, co jsem si sepsal na konci šestého týdne. Tak tedy…

V tomto týdnu se nic extra zajímavého nestalo, ale možná se spustily události, které by mohly mít příznivé dopady na naši budoucnost. V úterý jsem totiž navštívil Heywoodský šachový klub. Pokud můžu něco jednoznačně doporučit, pak je to maximální možné navazování kontaktů s místními, a na to jsou všelijaké koníčky úplně ideální. První dva kluby jsem navštívil už minulý týden, ale jeden (People's club) je moc daleko – dobře přes hodinu autobusem – a druhý (University of Salford) je zase moc malý. Navíc jsem si kluby, respektive jejich kapitány, už předem otestoval tak, že jsem všem poslal hromadný mail s otázkou, jestli není nějaký klub poblíž centra, a čekal jsem, zda a jakým způsobem mi odpoví.

Jako první a s velkým nadšením se mi ozval Bill z Heywoodu. Nejen že mi poslal seznam všech klubů a samozřejmě doporučil ten svůj, ale navíc si hned našel moji webovou stránku a pár informací o mně, takže jeho přístup už ani aktivnější být nemohl. Začíná to dobře, říkal jsem si, ale skutečnost byla ještě lepší – ukázalo se totiž, že Bill dělá jako personální agent a v několika mailech jsme se hned pobavili o mé momentální situaci s tím, že se zkusí po nějaké vhodné práci porozhlédnout. Samozřejmě si nedělám iluze, že to pro mě automaticky znamená nový a skvělý job (Angličani s velkým nadšením slíbí tisíc věcí, ale skutek utek), ale kdo ví, co se může v budoucnosti stát. Každopádně je mít lepší známého personalistu než známého prodavače.

Toto úterý jsem se konečně do klubu dostavil osobně a bylo to opravdu příjemné. V Čechách se člověk do podobné situace nedostane, ale tady jsem byl ohromně šťastný, že si zase můžu připadat jako inteligentní bytost v inteligentní společnosti. Navíc v Manchesteru moc silných hráčů není, takže po pár vyhraných partiích nad několika protivníky jsem dostal nabídky hned od několika kapitánů, abych za Heywoodské týmy nastupoval ve vážných partiích. Je dobrý pocit, připadat si zase trochu užitečný.

Ke konci večera se mi stala ještě jedna velmi příjemná věc. Do klubu před časem vstoupil Slovák Lubo, se kterým jsem se shodou okolností sešel na schodech při odchodu na autobus. V rychlosti jsme pokecali (já jsem totiž dost spěchal na bus, který jezdí jen jednou za hodinu), jen mu tak mezi řečí povídám, že dělám do informatiky, že bych si rád našel něco aspoň vzdáleně příbuzného a tak. Lubo si hnedka vybavil, že má jeho žena doma přihlašovací formulář na pozici IT technika do Heywoodské školy, ale že ta pozice vůbec není pro ni a že bych o to místo mohl zkusit zažádat. Ve výsledku byl tak hodný, že mě ještě ten večer zavezl k němu domů, dal mi formulář a hodil mě do Monsallu, kde bydlím (je to kus cesty, takže to bylo hodně laskavé). Já jsem formulář celou středu vyplňoval (místní application formy jsou opravdu šílené, ptají se na hrozné podrobnosti a součástí byla i slohová část o tom, jak úžasně budu svou práci vykonávat) a v pátek ho doručil do školy. Dneska, v pondělí, je closing date a pokud projdu shortlistingem, ve čtvrtek bude následovat pohovor. Upínám k tomu hodně nadějí, protože získat tuhle práci by mi vyřešilo skoro všechny problémy. Měl bych to 45 minut autobusem bez přestupu, za trošku lepší peníze, byl bych v anglickém prostředí a bylo by to stokrát lepší než nudle. Netuším, jaké jsou mé reálné šance, že mě přijmou, ale hodně o tom teď sním a byla by to paráda. (Jak rád bych teď něco dopsal…)

Jinak se nic moc významného neudálo. Já dělal dál u nudlí, jednou noční (fúúj) a dvakrát ranní (fúj), zatímco o Hance bych mohl napsat skoro to samé, co před týdnem – dny se dělí na ty, kdy telefonáty zvládá, a na ty, kdy zažije nějaký těžký trapas a je z toho pak špatná. Ve čtvrtek jsem se u ní stavoval a jeden vyřízený telefonát jsem slyšel – musím říct, že podle mého mluví úplně nádherně, ale jak jsem psal už mnohokrát, větší problém je spíš porozumět, co říká ten druhý. Já jsem na příští týden vyfasoval pickování CDček v jednom skladu, což je podle všeho jedna z nejlepších prací, které Best Connection zprostředkovává, tak jsem rád aspoň za tohle.

V neděli jsme taky byli na Manchesterovských vánočních trzích, které jsou opravdu pěkné. Všude voní svařák (dal bych si, kdyby nestál 2.50 :), město je pěkně osvětlené a udělali jsme si tak hezkou procházku. Víkendy jsou tady vůbec krásné a oba se na ně vždycky hodně těšíme – jako student jsem měl víkend skoro pořád, takže je to docela změna :)

Někdy zkusím napsat něco míň deníčkovského, protože je tady toho pořád hodně, co nás překvapuje a co je oproti Čechám jiné (oblékání, doprava, bezpečnost atd.), nějak ale na psaní poslední dobou těžko sbírám síly – holt manuální práce není žádná sranda :)