Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na Hanka zažila týden rozdělený na dvě úplně rozdílné poloviny. Jak jsem psal minule, první půlku poznamenalo důrazné upozornění od šéfa, že musí telefonovat lépe, což se snadno řekne, ale hůře plní. Byla z toho dost špatná, naštěstí pak ale přišel čtvrtek, kdy se poprvé z práce vrátila spokojená.
V personální agentuře typu The Best Connection jsou totiž chvíle, kdy moc práce není, takže si je konzultanti zkracují hromadnou debatou o tématech typu „vyspal by ses s koněm za milion liber?“ nebo „je normální doma chodit nahý?“ atd. atd., což v kanceláři umí navodit docela příjemnou atmosféru :) Navíc se k Hance ten den všichni chovali mile, takže paráda (asi nejroztomilejší je Dan Mortel, který se naučil říkat „nosorožecí buzno“, „pštrosí buzno“ a další podobné variace, což jsem na vlastní uši slyšel a je to vyloženě roztomilé :). Co nejvíc takových dní!
Já jsem měl celý týden pracovat u nudlí, ale v továrně se nějak rozbily mašiny, takže smůla – před měsícem bych si netipnul, i že za tu nejstupidnější práci tady budu vděčný… Ve středu se mi ozvali z agentury, že bych mohl pracovat jako labourer, což většinou znamená dělník na stavbě. Chvilku jsem do telefonu říkal, že stavbu fakt nemám rád a jestli by nebylo něco jiného, ale po chvíli jsem to vzdal a práci přijal. Nevím proč, ale práce na stavbě se upřímně bojím, takže středeční večer nebyl nic moc.
Ve čtvrtek se naštěstí ukázalo, že labourer v tomhle případě znamená pomocník při renovování kancelářských prostor a zatím se jednalo o nejlepší job, který jsem tady dělal. Hořkou shodou okolností jsme renovovali kanceláře agentury Computer Futures Solutions, která se zaměřuje na zaměstnání v oboru IT a na kterou jsem narazil, když jsem si před časem sháněl nějakou programátorskou práci. Osud mě prostě zkouší :)
V pátek přišel jako další labourer pomáhat nějaký kluk, rodilý Manchesteran, na kterém bylo nejzajímavější, že jsem mu nerozuměl ani slovo. Už jsem si zvyknul, že občas něco nerozumím, ale většinou aspoň dokážu zachytit podmět a přísudek věty a splnit tak pokyn, který dostanu. Ale tomuhle člověku jsem nerozuměl zhola nic – za celý den na mě mluvil dohromady asi 10 minut a z toho jsem pochopil akorát otázku, kolik je hodin. Bylo to deprimující.
O víkendu jsme jeli do Chorltonu shánět nějaké oblečení na Hanku, protože už jí bylo blbé, že do práce chodí stále v jedněch a těch samých kalhotách (balík z Čech, ve kterém jí mamka nějaké oblečení poslala, ještě nedorazil). Kalhoty jsme sice nesehnaly, ale zato jsme viděli čtvrť, která je opravdu hezká. Bylo slunečné odpoledne a tak jsme si aspoň udělali takový malý výlet. (Kalhoty jsme nakonec sháněli celý den v nejrůznějších buticích v centru města, ale Hanka nakonec paradoxně uspěla až v neděli v ASDĚ, což je levný obchoďák, kam chodíme nakupovat, ale nikdy nás nenapadlo podívat se tam na oblečení.)
Další týden je tak úspěšně za námi. Hanka si bude muset zvyknout na to, že se dobré dny budou střídat se špatnými, podle toho, kolik blbých, trapných telefonátů bude mít – nezbývá než doufat, že rychle začnou převažovat dny dobré. No a mně už pěkně začíná štvát, že mám nejistou, nepravidelnou, špatnou a málo placenou práci. Tenhle týden si tak zase pomalu začnu shánět něco v oboru.
Nejista, nepravidelna, spatna a malo placena prace je furt mrte lip nez jista, permanentni robota zadaco, pricemz mam neustalej nejen pocit, ze vsecky terminy prosvihavam, ale treba je ta Anglie fakt tak husta a ja to nemuzu vedet, pac sem balik z Cech co jeste nedorazil. Dneska si me vychutnala skolitelka, kdyz se me zeptala, jestli se ji muzu zarucit, ze kdyz tu moji slepeninu posle dal, tak ji to oponenti nevratej s tim, ze sem to cely nekde vosmah. mel bych lhat casteji, abych se u toho pak tak blbe necervenal :D V pristim dile at mi prosim Hanka napise, kolik z jejich kolegyn chodi po sichte doma nahatejch. Prezijte to ve zdravi!