Příběh bratrů Slováků

Máme tady v Manchesteru docela štěstí na jeden pár se Slovenska, který jsme potkali už několikrát, a to vždy zcela náhodou. Jejich příběh, respektive útržky, které známe, jsou docela zajímavé…

Poprvé jsme pár se Slovenska (oběma je odhadem 30 až 35) potkali v ubytovací agentuře, když jsme si tam šli pro smlouvu. Oni přijeli ve stejný den jako my a rovněž potřebovali vyřídit ubytovací záležitosti. Na rozdíl od nás neměli na ubytování takové štěstí. Stěžovali si na špatnou dostupnost do centra – že prý musejí jít 15 až 20 minut pěšky a pak jet autobusem, což je drahé (pro srovnání – my to máme do centra 30 minut pěšky). Navíc to prý nevyhráli se spolubydlícími, kteří nejsou příliš pořádní. S ubytováním je tady prostě potíž – ze začátku je určitě potřeba aspoň trocha štěstí a my ho naštěstí měli.

O dva dny později jsme je potkali před pracovní agenturou The Best Connection, takže jsme čas trochu pokecat. Byli hodně nešťastní a trochu naštvaní. Jak jsme se dozvěděli, nechali se zlákat reklamními kecy nějaké slovenské agentury, že nemusejí umět anglicky, že jim tady agentura pomůže najít práci, že Anglie je zlatý důl atd. atd. Realita pak byla taková, že z ubytování byli nešťastní, místo pomoci se sháněním práce dostali jen několik vizitek na personální agentury, angličtina se samozřejmě ukázala zásadním problémem atd. Jistě, z velké části si za všechno můžou sami, protože jejich naivita musela být značná, ale stejně mi jich je líto – těžko soudit, v jaké situaci byli doma na Slovensku, a to se potom snadno podlehne iluzím a pohádkám…

Hanka Slováky potkala ještě jednou, asi o další dva dny později, takže mi mohla zprostředkovat pokračování jejich ságy. V agentuře to dopadlo tak napůl dobře. Mají štěstí, že většina místních pracovních agentur zaměstnává české a polské agenty, takže si nechali zavolat „Toma z Čech“ a úvodní jazyková bariéra padla. Na druhou stranu se jim nepodařilo sehnat práci, což v začátcích dost psychicky pomůže. V této oblasti si to trochu komplikují sami, protože on trvá na tom, že chce pracovat ve stejném skladu jako ona, aby se mu netoulala někde po Manchesteru sama. Z bezpečnostního pohledu je to určitě dobrý záměr, ale šance, že najdou oba práci ve stejném skladu, není úplně velká.

Dál jejich příběh neznáme a je pravděpodobné, že je už ani nikdy neuvidíme. Často si ale vzpomeneme, jak se jim asi daří a jestli už nesedli na letadlo a neodlétli zpátky domů…