Den první a druhý

Před chvilkou se mi konečně podařilo připojit na net, tak můžu napsat své první dojmy.

Cesta proběhla bez potíží, akorát člověk nesmí chytit depku z vlastní angličtiny už v letadle – je docela normální, že pokynům stevardů a letušek občas není rozumět. Ono když se třeba slovíčko time vysloví jako „tejm“, není se čemu divit. Dnes jsem se navíc dozvěděl, že „Manchestrovština“ je pověstná tím, že ve výslovnosti často používá „u“, takže very much se vysloví jako „very muč“, money jako „muny“ a podobně. Musíme si prostě zvyknout.

Na letišti těsně po příletu jsem byl nadšený. Počasí bylo skoro stejné jako v Čechách, dejchlo na mě kouzlo nového a nepoznaného, paní na informacích byla milá, prostě nádhera.

Pasáž věnující se prvním dojmům z ubytování jsem odstranil, protože neprávem vyznívala proti agentuře Noara Property. Za měsíc a půl, co tu jsme, jsem měl možnost mluvit s mnoha lidmi o jejich ubytování a momentálně si myslím, že bydlíme velmi pěkně.

Včera tedy nebyla moje nálada nejlepší, ale dá se říct, že jsem se z toho docela vyspal. Dneska jsme poprvé byli na nákupu, šli jsme se podívat do centra města (máme to asi 30 minut pěšky, což je tak na hranici únosnosti) a tyto „normální“ činnosti mně celkem zvedly náladu. Navíc jsme absolvovali příjemné setkání s jedním známým z Pardubic, který shodou okolností v Manchesteru už asi 3 měsíce dělá – zavedl nás do jednoho místního pubu, kde jsme si dali nějaké to pivko, a vyloženě jsem měl radost, že mě každé stálo „jen“ 1 libru.

Celkově mám z Anglie (respektive z Manchesteru) zatím rozporuplné pocity. Beru tuhle zemi jako obrovskou příležitost naučit se anglicky a poznat jinou kulturu, na druhou stranu mi tato „kultura“ na první pohled moc sympatická není. Všude je hrozně špinavo (zlatý Španělsko), je cítit určitá xenofobie k přistěhovalcům (bereme jim pracovní místa, ačkoliv oni sami jsou často nemakačenkové), děti jsou tady neuvěřitelně drzý atd. atd. Svým způsobem lituju lidi, kteří se narodili na předměstí Manchesteru, pracují na předměstí Manchesteru a zemřou na předměstí Manchesteru – dokážu si představit daleko lepší místa k životu.

Zítra nám začne shánění práce, a právě na ní asi bude definitivně záležet, jestli tady zůstaneme dlouhodoběji nebo jen „na zkušenou“. Tak uvidíme…